Dyadická vývojová psychoterapie

Dítě bylo opuštěno svými biologickými rodiči? Muselo čelit zanedbávání, týrání nebo zneužívání? Je možné, že Vám nedůvěřuje, příliš nekomunikuje a často žije ve stavu stresu?

Seznamte se s dyadickou vývojovou psychoterapií (DDP), která by to mohla změnit.  

Účastní se jí nejen dítě, ale i Vy, pěstouni, a adoptivní rodiče.   

Cílem této terapie je navázání blízkého a bezpečného citového pouta mezi dítětem a lidmi, kteří o něj pečují a objevování sebe samotných, druhých i světa.

Dyadická vývojová psychoterapie je zaměřena zejména na bezpečí dítěte, vztah s primárním pečovatelem, regulaci chování a afektů, zvládnutí traumatické historie dítěte, jeho zapojení mezi vrstevníky, úspěšné chování ve škole a zájmy traumatizovaného dítěte.

Proces spočívá ve vzájemném seznamování se a vnímání chvilek, které Vy (pečující osoba) a dítě prožíváte. Velmi důležitá je verbální komunikace, ale také ta neverbální, primárně oční kontakt. Neverbální komunikací jsou myšleny mimo jiné i dotyky a tón hlasu.  

Před tím, než dojde k tomuto setkání, tak musíte navštívit sami, jak Vy, tak i dítě, terapeuta. Musíte se cítit dobře a v bezpečí, poté se bude cítit dobře i dítě! Nebuďte překvapeni, v průběhu terapie je možné, že se setkáte se všemi možnými emocemi, od radosti až po hněv nebo smutek, ale to k tomu patří!  

Nejdůležitější je ale postoj PACE (vysvětlený níže), a to jak na terapii, tak i v každodenních záležitostech. Tento postoj ukazuje, co by měla obnášet komunikace, abyste si mezi sebou s dítětem vytvořili pozitivní vztah.

P – playfulness = hravost

A – acceptance = přijetí

C – curiosity = zvědavost

E – empathy = empatie 

Zajímá Vás toto téma podrobněji? Přečtěte si knihu Budování citového pouta: Jak probouzet lásku v hluboce traumatizovaných dětech od D. A. Hughese, který psychoterapeutickou metodu DDP objevil a vyvinul.