Terapeutické rodičovství

Co je to terapeutické rodičovství? Proč s ním začít a jak Vám může pomoci?

Můžeme říct, že se jedná o přístup k výchově dětí, který klade důraz především na potřeby a emoce dítěte. Obvykle se zaměřuje na rozvoj a podporu vztahů mezi rodiči a dětmi. Terapeutické rodičovství má být nápomocné ale i rodičům. Má Vám pomoci posílit schopnost co nejlépe reagovat na různé situace, kterým budete v průběhu výchovy čelit. 

Z čeho terapeutické rodičovství vychází? 

Základ má ve dvou teoriích. První z nich je teorie attachmentu. Co to attachment je a podrobnější informace o něm naleznete v záložce věnované tomuto tématu. Druhou je teorie vývojového traumatu, které u dítěte vzniká ztrátou rodiče nebo jiného blízkého člověka, který o dítě pečoval. Dalo by se říct, že takovým traumatem trpí většina dětí, které se dostanou do náhradní péče. S touto teorií úzce souvisí porucha citové vazby, která s sebou nese spoustu různě závažných příznaků. Ztráta rodiče je pro dítě velmi náročná. Je proto důležité se na to připravit a brát na to při výchově ohled. 

Mimo tyto dvě teorie vychází terapeutické rodičovství také z principu PACE. Jedná se o zkrácení slov původem z anglického jazyka, které si můžeme přeložit jako přijetí, hravost, empatie a zvídavost. Tímto způsobem by se mělo přistupovat ke každému dítěti, které traumatem trpí.

Měli bychom mu poskytnout láskyplné prostředí, ve kterém se bude cítit v bezpečí a následky traumatu se pomalu zmírní. Pokud se dítě bude v prostředí cítit příjemně a jistě, může dojít k tomu, že se svému okolí otevře a začne mu důvěřovat. Tento proces se nedá nijak uspěchat, na druhou stranu je ale velmi účinný.

A kdo je to vlastně terapeutický rodič?

Terapeutický rodič není pouze pěstoun či osvojitel, který zastupuje biologické rodiče. Náhradní rodič pro dítě znamená oporu, která mu pomáhá vypořádat se s jeho traumaty. Tato traumata mohla vzniknout například z odmítnutí péče od jeho vlastních rodičů. To může být pro náhradního rodiče náročné a nemusí si tak vystačit pouze s vlastní intuicí. Nutné je, aby k dítěti přistupoval jiným způsobem, který bude podporovat jeho zdravý vývoj. Náhradní rodič se snaží být dítěti oporou, ale i přesto se mohou dříve nebo později objevit různé situace jako problémy s chováním, které mohou vztah s dítětem zkomplikovat. Náhradní rodič si často neumí toto chování odůvodnit, na rozdíl od terapeutického rodiče. 

Terapeutický rodič je s vývojovými traumaty dítěte obeznámen, projevy chování dítěte si nebere osobně a akceptuje jeho výkyvy. Dále chápe, že jeho vstřícný vztah k dítěti je důležitý a tím mu pomáhá na cestě za lepším životem. Terapeutický rodič může využívat spolupráci s odborníky, aby se i on sám správně vyrovnával s tím, co on i dítě zažívají.