Attachment a jeho poruchy

Co je to vlastně attachment? 

Mnozí z Vás se s tímto termínem setkávají poprvé, pojďme si tedy objasnit, v čem spočívá princip attachmentu. Českým ekvivalentem pro attachment je citové pouto, citová vazba či vztahová vazba. Jedná se o vrozený a přirozený systém, který je vytvářen prostředím, matkou nebo nejbližším pečovatelem (Winnette, 2018). Každé dítě přichází na svět s instinktem přirozené potřeby vyhledávat blízkost své maminky. Proto je důležité, aby si dítě v prvních měsících svého života vytvořilo k pečující osobě pevné citové pouto. Takovéto spojení slouží jako pevný základ, na kterém si děti mohou budovat svůj vztah k okolnímu světu a kam se mohou vrátit, když hledají jistotu a ochranu. Všechny pozitivní zkušenosti s nejbližší pečující osobou se dítěti ukládají do paměti, čímž si vytváří představu o bezpečných a přátelských vztazích.  

Nech mě být… Nemám tě rád/a… Ale já to chci… Takové věty nepotěší žádného rodiče.

Ano, na první pohled se může zdát, že se jedná o důsledek nesprávné výchovy. Někteří lidé to vnímají i jako poruchu chování nebo poruchu učení. Od pravdy je ale nedělí mnoho. Za některými nevysvětlenými problémy v chování stojí porucha citového pouta mezi rodičem a dítětem. 

A jak k této poruše vůbec dochází?

Pokud bylo dítě odloučeno od blízké osoby, zažilo časté střídání pečovatelů, bylo vystaveno zanedbávání, týrání nebo zneužívání, můžeme s určitou pravděpodobností předpokládat, že trpí poruchou attachmentu. Poruchy attachmentu se nejčastěji projevují u dětí, které byly umístěny do ústavních zařízení nebo přišly do nové adoptivní či pěstounské rodiny.

Pro zjištění původu této poruchy musíme ale zapátrat až do období raného dětství, konkrétně do prvních měsíců života dítěte. To je ten stěžejní okamžik, kdy si dítě vytváří pevné citové pouto k rodiči nebo blízké pečující osobě. Pokud si dítě z nejrůznějších důvodů nemohlo vytvořit bezpečné pouto, v pozdějším věku se to projeví na jeho chování.

Pročtěte si nejčastější projevy chování dítěte s poruchou attachmentu:

• agresivní a impulsivní chování
• neochota spolupracovat
• lhaní a krádeže
• nadměrná ostražitost – nevěří ostatním lidem
• opoziční a kontrolující chování
• nerespektování hranic a limitů
• neschopnost si o věci požádat
• manipulativní chování
• neschopnost vyznat se v emocích a ovládat je
• neúspěšnost ve škole a časté konflikty s vrstevníky

A mnohem více…

Následující odkaz Vám pomůže se lépe zorientovat v problematice attachmentu. Berte ale prosím na vědomí, že se nejedná o žádný test k určení diagnózy Vašeho dítěte.   

Jaké rozlišujeme styly attachmentu?

Vědecké výzkumy ukázaly, že styl attachmentového chování u dětí probíhá různě. Za vědeckým pozorováním stojí kanadská psycholožka Mary Ainsworthová, která rozlišila celkem 3 styly attachmentového chování podle způsobu, jak se pečující osoba k dítěti chová. Po dalším pozorování přidala Mary Mainová, psycholožka zaměřená na attachment, ještě čtvrtý styl. Na závěr ještě zmíníme, že styly attachmentu se nediagnostikují. Popisují pouze vztah, který dítě ke své matce či primárnímu pečovateli má. (Winnette, 2018)

Pojďme si následující styly představit:

Zdravý attachment

Matka/pečující osoba je dítěti vždy nablízku, reaguje na jeho potřeby včas. Je empatická, spolehlivá, laskavá. Dítě se cítí v bezpečí, šťastné a milované. Ostatní osoby vnímá jako důvěrné a ochotné mu pomáhat. Rádo prozkoumává své okolí, projevuje zájem a učí se novým věcem. 

Odtažitý attachment

Matka/pečující osoba je nablízku, ale nenabízí dítěti dostatečnou emocionální blízkost. Dítě tak často musí spoléhat samo na sebe. Má problémy s vyjádřením svých emocí a často je i skrývá. Chová se odtažitěji a není tolik empatické vůči ostatním lidem.

Ambivalentní attachment

Matka/pečující osoba není dítěti zcela k dispozici. Je nepředvídatelná ve svém chování tedy jednou se může chovat mile a laskavě, jindy své dítě zanedbává. Nedá se na ni spolehnout a dítě se s ní necítí v bezpečí. Dítě je úzkostné a samo o sobě pochybuje. Cítí se být odmítané, což u něj může vyvolávat následnou frustraci, často se zlobí na sebe i ostatní. Nejvíce touží po lásce, náklonnosti a všímavosti od pečující osoby, proto se ze všech sil snaží upoutat její pozornost, přímo si jí vynucuje. Nemá zájem o objevování okolního světa. 

Dezorganizovaný attachment

Matka/pečující osoba neprojevuje o dítě zájem, je jí lhostejné. Dítě je vystaveno riziku v podobě psychického nebo fyzického ohrožení. Buď matka dítě sama ohrožuje, anebo ho před nebezpečím nedokáže ochránit. Dítě je vystrašené, má nízké sebevědomí a považuje se za špatné a nehodné lásky. Chová se zmateně, agresivně, je depresivní, uzavřené a pasivní. Okolí vnímá jako nebezpečné, ohrožující a nespolehlivé. Je pohlcené vlastními emocemi, které nedokáže usměrnit. Je příliš ostražité, vždy připravené se bránit. Jeho hlavní snaha je totiž přežít.